Červený trpaslík

A je to tady, další článek do blogu, na který už jsem se moc těšil. Protože tentokrát mám v plánu, že se nebudu věnovat jen filmům, ale pěkně si dnes povíme i o nějakém seriálu. Nakonec je to na filmovém pásu taky, ale můžeme se pokaždé těšit znovu a znovu na stejné „hrdiny“, ale jinak. 🙂

Tak tedy, mým nejoblíbenějším seriálem Nr. 1 je Červený trpaslík, v originále RED DWARF. Tenhle úžasnej britskej kultovní sitcom mě naprosto dostal a jak mám volnou chvíli pořád dokola si ho pouštím. Vesmírná loď brázdící vesmír a hledající kurz na planetu Zemi a na ní společně tráví chvíle:

Dave – mající všechno na háku, miluje Kochanskou a touží se, po 3 milionech letech ve stázi, vrátit se zpět na Zemi.

Rimmer – věčný outsider, hologram dělající společnost Daveovi.

Kocour – tvor, který se během 3 milionů let vyvinul z kočky v podpalubí Vesmírné těžařské lodi Červený trpaslík.

Kryton/Kryťák – robot, kterého nejvíce ze všeho na světě těší sloužit a obětovat se ostatním.

A palubní počítač Holly s IQ 6000.

Dostávají se společně do pekelně prekérních situací, ze kterých se jim vždycky (skoro) daří o chlup vyváznout, nebo alespoň na opuštěné planetě někoho zapomenout. Nevím, který z dílů mám nejradši, hodně dobrých je jich hodně, ale ten s názvem Pozpátku patří mezi ty nej. Joha joha! 🙂

A co mi přijde hodně famózní, je to, že v České republice existuje funclub tohoto seriálu a pravidelně se jeho četní fanoušci setkávají na srazech s českými herci, kteří postavičkám z trpaslíka propůjčili své hlasy.

Ty nejlepší hlášky:

Kryton: Pane? Vypral jsem vám prádlo.
Lister: Tyhle? To nejsou moje. Ty jdou ohnout.

Arnold J. Rimmer: Jsem úplná nula, je to tak.
David Lister: Ale, no tak. Nejsi nula.
Kocour: To je.
Arnold J. Rimmer: Máš pravdu!
Kocour: Já vím, že mám pravdu.

 
Arnold J. Rimmer: Co je důležitější, lidský život nebo ten tvůj oběd?
Kocour: Tak to si ani nezaslouží odpověď.
Jukněte a pokud a neznáte, napište mi, jak se vám líbí, moc se těším! 🙂

Advertisements

Turecký poklad – Zimní spánek režiséra Nuri Bilge Ceylan

Obecně se mi neustále potvrzuje, že nevíc ocením ty filmy, které mi přijdou pod ruku náhodou. Vyjímkou není ani tento tak trochu filozofující turecký film Zimní spánek. Shlédl jsem ho v angličtině a nejsem jistý, zda má i svou českou verzi. Jestli ne, rozhodně si ji zaslouží. Je to film, na který se můžete podívat z trochu intelektuálně založeným kámošem nebo s přítelkyní. Rozhodně si připravte láhev vína, protože až naběhnout záverečné titulky, budete mít chuť si o filmu nad skleknou vína popovídat!

Příběh je v podstatě velmi jednoduchý. Turecký venkov. Venkov s velkým V, a navíc v zimě. Bohatý bývalý herec a intektuál se sem před lety vrátil žít se svou mladičkou manželkou z hlučného a životem kypícího Istanbulu. V domě, který je zároveň malým hotelem, žijou spolu s jeho sestrou, která opustila svého manžela – opilce. Film se točí okolo nich. Jsou uzavřeni v jejich světě, z něchož jakoby nebylo úniku. Jejich minulost je svázala dohromady a důvody, které je spojily, už zdaleka nejsou tak zřejmé …

Snaží se najít smysl v jejich poklidném životě. Realizovat se. A zůstat spolu …

Film je v podstatě sled rozhovorů mezi mužem, jeho sestrou a jeho ženou. Rozhovory jsou nejen o nich. Mnohem víc si více či méně účinným způsobem předávají svoje vidění světa a toho, co je důležité. Navíc jsou konfrontováni se situací chudičkého tureckého venkova a se samotou, kterou přináší nadcházivší zima.

Film mě pochltil, takovým tím způsobem, kdy se takřka stáváte součástí obrazovky. Vy sami jste zapomenuti a jediné, co je skutečné, je odvíjející se děj …

Moc prosím o váš názor na tento film, budete-li mít příležitost ho shlédnout!

Právě jsem ověřil … je i s českými titulky a velmi oceňovaný!